kdepak anka, měla to být manka

Tak jsem tahle listoval novou patolou a přemýšlel jsem v dopolední rozespalosti. No a vzpomněl jsem si na úryvek: ...kdepak anka, měla to být manka... No tak jsem nelenil a našel jsem si tu pohádku celou. No a myslím, že v úryvku, který jsem vybral, nalezne čtenář odpověď na spoustu aktuálních palčivých otázek.

-----------------------------------

Rumcajs udělal, co mu sluníčko poradilo. Sedl si na kámen u vchodu do jeskyně, ale pořád nevěděl, jak mu vlastně chce slunce pomoct. Nezdá se, že by se něco mělo obrátit k lepšímu.

Manka pilně zametá březovou větví a Anka si drží nos a všelijak ji peskuje, aby neprášila. A zas ji honí, aby vystlala podlahu pískem a malými křemílky.

Rumcajs se na to dívá, je celý nesvůj a najednou z něho vyjelo :

"Spletl jsem to. Kdepak Anka. Měla to být Manka."
"Teď už je pozdě," odsekla Anka.
Jenže v tu chvíli se slunce začalo kutálet za horu. A jak se tratilo, přestával zářit i sluneční prstýnek, co měla Anka na prstě.
Záře od něho bylo pořád míň a míň, až nakonec uhasla docela.

Anka zadupala:
"Pro tohle já se stala loupežnickou hospodyní? Ani dvanáct krejcarů nemá ten šancajk cenu!" A mrsk ho, uhodila prstýnkem o zem a odešla cestou, co vede k Jičínu.

Žalost pro ni nebyla.

Rumcajs chvíli přešlapoval v rozpacích jako v malých botách, ale nakonec pohaslý sluneční prstýnek zvedl a navlíkl ho na prst Mance.

"On se ti ráno se sluníčkem zase rozsvítí."
Manka na to: "Vždyť já bych ho vzala i tak."
A Rumcajs zas: "Já nevím, jestli tě můžu chtít za loupežnickou hospodyňku. Jsi celá taková čisťoučká."
Manka si věděla rady.
"To se spraví," povídá, "vždyť já se při loupežnickým hospodářství časem taky umažu."

Václav Čtvrtek, Rumcajs