Dneska se mi zatím nic nepodařilo vyfotit, tak nabízím cestu do Březí z neděle. Vysekali tam kus větrolamu, takže je to tam pěkně lysé. Má to něco do sebe, jako lepší planina než prohnilé topoly.Jinak sem si dneska pustil Křídla motýlí od Anety Langerové; jakkoliv je ta písnička zprofanovaná, ohraná a ten text nesrozumitelný a crazy, ta melodie je tak správně melancholická ve stylu Simona a Garfunkela.
Jednou mě rozplakala, před rokem a půl, myslím.
Dneska nic, jako chtěl bych si poplakat, ale nic. No a ponaučení? Když se člověk vypotí v rámci kung fu, tak nepláče.
Není co.
Už to dohrálo. Jsem spokojen.
5 komentářů:
větrolamek fuč...všechno se tam mění:-( písnička má něco do sebe, ale je fajn, že se člověk mění-to při čem si kdysi ronil slzy, tě dneska nechá v klidu, ikdyž podle House se člověk nemění:-))) ..ale tomu já zas tolik nevěřím;-)
člověk se nemění, mění se to všechno kolem něj.
to je přece jasný:-)
ale ale, myslím, že moc sleduješ House;-)
Hezky si to napsal... jde z toho to atmo te pisnicky, kterou kazdej snad zna a minimalne si ji u toho brouka jak to cte...
2 viva: zadnej novej House neni, tedka to nesleduju. to ze se clovek nemeni je pravda, meni se akorat tvuj pohled na nej...to je jako socialni vyvoj...
2 blahi: ten song by mohl byt zazpivanej lip, ma velkou silu teda i tak, ale zas je fakt, ze je to dost tezky, vcera jsem to zkousel nahrat na youtube, ale ta pisnicka je hrozne narocna v tom, ze to jde porad nahoru a neni tam skoro zadny misto k nadechnuti....
no ale atmo je atmo
Okomentovat